Vlastní vklad 300 Kč měsíčně dnes už pro většinu střadatelů neplní svůj účel. Novinky v penzijním spoření posunuly hranici, od které stát přispívá, a změnily i logiku daňové úspory. Kdo nastavení smlouvy několik let neotevřel, může přicházet o tisíce korun ročně – přestože posílá peníze pravidelně.
Penzijní spoření má být jednou z částí budoucí renty, ne automatická smlouva od zaměstnavatele, kterou člověk založí a třicet let neřeší. Pro rodinu s hypotékou, pro OSVČ s proměnlivým příjmem i pro manažera s vyššími příjmy platí stejný princip: nejdřív je potřeba vyřešit rezervu, ochranu příjmu a drahé dluhy. Teprve potom má smysl dlouhodobě navyšovat penzijní spoření a investice.
Jaké novinky v penzijním spoření platí
Nejviditelnější změna se týká státního příspěvku. Od července 2024 vzniká nárok až při vlastním měsíčním vkladu alespoň 500 Kč. Dřívější nižší příspěvky, například 100 nebo 300 Kč, už státní podporu nepřinášejí.
Stát nyní přidává 20 % z vašeho měsíčního vkladu, nejvýše 340 Kč. Maximální podporu tedy získáte při úložce 1 700 Kč měsíčně. Vyšší vlastní vklad samozřejmě možný je, jen už nezvyšuje státní příspěvek.
V praxi to znamená jednoduché srovnání. Při vkladu 500 Kč získáte od státu 100 Kč měsíčně, tedy 1 200 Kč za rok. Při 1 000 Kč jde o 200 Kč měsíčně. Kdo spoří 1 700 Kč, získá maximum 4 080 Kč ročně. Pokud jste zůstali na starém nastavení 300 Kč, nejde o drobný detail – ročně ztrácíte nejen podporu, ale často i motivaci spořit částku, která bude mít za dvacet či třicet let reálný dopad.
Státní příspěvek nenáleží lidem, kterým už byl přiznán starobní důchod. Mohou ve spoření pokračovat, mohou využít příspěvek zaměstnavatele i daňové zvýhodnění podle své situace, ale státní podpora jim už nepřibývá. To je důležité zejména pro pracující důchodce, kteří své smlouvy často ponechávají beze změny.
Daňová úleva začíná až nad 1 700 Kč
Druhou podstatnou změnou je hranice pro vlastní daňový odpočet. U penzijního připojištění a doplňkového penzijního spoření si lze odečíst od základu daně jen tu část vlastních příspěvků, která přesáhne 1 700 Kč měsíčně.
Příklad: posíláte 2 500 Kč měsíčně. Pro daňový odpočet se počítá rozdíl 800 Kč za měsíc, tedy 9 600 Kč za rok. Člověk v běžné 15% sazbě daně tím sníží svou daň přibližně o 1 440 Kč ročně. Samotný odpočet není přímá platba od státu na účet, projeví se až v ročním zúčtování daně nebo v daňovém přiznání.
Celkový roční limit 48 000 Kč se sdílí mezi produkty zajištění na stáří. Patří sem zejména penzijní spoření, dlouhodobý investiční produkt a vybrané soukromé životní pojištění. Není tedy možné odečíst 48 000 Kč u každého produktu zvlášť. Pro člověka s vyšším příjmem může být výhodné limit rozdělit, pro většinu domácností ale nedává smysl honit daňový odpočet za cenu napjatého rozpočtu nebo chybějící rezervy.
Daňová úleva je příjemný bonus, nikoli důvod koupit nevhodný produkt. Pokud rodina každý měsíc řeší, zda vyjde splátka hypotéky, školka a běžné výdaje, může být rozumnější začít na 500 či 1 000 Kč a vklad zvyšovat až s růstem příjmu.
Příspěvek zaměstnavatele má často větší váhu
Příspěvek zaměstnavatele bývá z pohledu zaměstnance mimořádně efektivní. Při splnění zákonných podmínek je osvobozen od daně z příjmů i odvodů do souhrnného ročního limitu 50 000 Kč, který se vztahuje na podporované produkty spoření na stáří a soukromé životní pojištění.
Nejdřív proto zjistěte, zda zaměstnavatel přispívá, za jakých podmínek a zda je potřeba posílat minimální vlastní částku. Některé firmy dávají pevnou částku všem, jiné příspěvek navazují na vlastní vklad zaměstnance. Získat například 1 000 Kč měsíčně od firmy může mít větší dlouhodobý efekt než dlouze řešit, zda vlastní úložku zvýšit o několik stokorun.
U podnikatelů je situace jiná. Nemají firemní benefit v zaměstnaneckém smyslu, ale mohou pracovat s vlastním daňovým odpočtem a celou strukturu spoření nastavit podle kolísání příjmů. V silnějším roce lze příspěvky navýšit, slabší období by však nemělo vést k likvidaci dlouhodobého plánu.
Pozor na nové podmínky pro výběr peněz
Penzijní spoření není krátkodobá rezerva na rekonstrukci kuchyně ani zdroj vlastních peněz k hypotéce za dva roky. Předčasné ukončení může znamenat ztrátu státních příspěvků a nutnost dodanit dříve uplatněné daňové výhody či vypořádat daňové zvýhodnění příspěvků zaměstnavatele.
U nových smluv uzavřených od roku 2024 se pro řádný výběr zpřísnila minimální doba spoření na deset let, přičemž platí i věková podmínka 60 let. U starších smluv mohou platit přechodná pravidla, typicky pětiletá spořicí doba. Právě datum uzavření smlouvy proto rozhoduje a není dobré řídit se zkušeností kolegy nebo informací z diskuse.
Zvláštní režim má předdůchod. Ten může pomoci překlenout období před řádným starobním důchodem, ale vyžaduje dostatečně naspořenou částku a splnění zákonných podmínek. Není to univerzální řešení pro každého, kdo chce odejít z práce dříve. U člověka se zdravotními potížemi, vysokou hypotékou nebo slabší rezervou může být vhodnější kombinovat jiné zdroje příjmu a lépe načasovat čerpání majetku.
Staré penzijní připojištění, nebo doplňkové spoření?
Mnoho lidí stále drží transformovaný fond ze starého penzijního připojištění. Jeho výhoda je garance nezáporného zhodnocení. Za rok vám fond nemůže připsat záporný výnos. Cena za tuto jistotu je však obvykle velmi opatrné investování a dlouhodobě nižší potenciál výnosu, který nemusí stačit na inflaci.
Doplňkové penzijní spoření nabízí účastnické fondy s různou mírou rizika – od konzervativních po dynamické. Pro třicetiletého klienta s horizontem tři desetiletí může být dlouhodobě příliš konzervativní strategie dražší než krátkodobé kolísání hodnoty účtu. Naopak člověk pět let před čerpáním by neměl mít celý penzijní majetek vystavený výrazným propadům akciových trhů.
Od roku 2024 mohou penzijní společnosti nabízet také alternativní účastnické fondy. Ty mohou investovat méně tradičně, například do nemovitostí, infrastruktury nebo neveřejných firem. Mohou rozšířit možnosti diverzifikace, ale nejsou automaticky lepší. Je nutné rozumět strategii, poplatkům, likviditě i tomu, jak zapadají do zbytku majetku.
Přechod z transformovaného fondu do doplňkového penzijního spoření bývá jednosměrné rozhodnutí. Než smlouvu převedete, má smysl zkontrolovat věk, délku investičního horizontu, očekávaný termín předdůchodu, ostatní investice a také to, kolik přispívá zaměstnavatel.
Jak nastavit vklad podle konkrétní situace
Pro zaměstnance, který chce využít základní státní podporu a nemá vyšší příspěvek od firmy, je praktickým minimem 500 Kč měsíčně. Částka 1 700 Kč maximalizuje státní příspěvek. Vyšší vklad dává smysl, pokud chcete současně čerpat daňový odpočet a máte dostatečnou rezervu.
Mladý pár s čerstvou hypotékou by měl rozhodovat střízlivě. Pokud po zaplacení všech výdajů zbývá 2 000 Kč, není vždy správné poslat celou částku do penzijního spoření jen kvůli podpoře. Část může patřit do pohotovostní rezervy nebo na plánované opravy bydlení. Penzijní produkt se vyplácí při dlouhém horizontu, zatímco rezerva řeší problém tento měsíc.
Rodina s příspěvkem zaměstnavatele může naopak získat velmi dobrý efekt už při relativně nízkém vlastním vkladu. U OSVČ je vhodné nastavit trvalou částku, kterou unese i slabší měsíc, a jednou či dvakrát ročně vyhodnotit mimořádný vklad podle výsledků podnikání. Vždy je lepší dlouhodobě udržitelný plán než ambiciózní nastavení, které po půl roce skončí zrušením smlouvy.
Penzijní spoření by nemělo stát odděleně od hypotéky, pojištění a investic. Při finančním plánu je potřeba spočítat, kolik domácnost potřebuje na rezervu, co se stane při výpadku příjmu a z jakých peněz bude jednou vznikat renta. Teprve v tomto kontextu je vidět, zda je vhodnější zvýšit penzijní vklad, využít dlouhodobý investiční produkt, nebo nejdřív posílit jiné slabé místo.
Nejlepší další krok není automaticky přepsat smlouvu nebo poslat více peněz. Vezměte poslední výpis, ověřte vlastní vklad, příspěvek zaměstnavatele, typ fondu a datum uzavření smlouvy. Jedna půlhodina nad těmito čtyřmi údaji může rozhodnout, zda vaše dlouhodobé spoření skutečně podporuje budoucí klid, nebo jen vytváří pocit, že pro něj něco děláte.