Klienti měli už od roku 2016 1,5 mio Kč a nechtěli podstupovat investiční riziko. Peníze proto nechávali pouze na spořicím účtu. Číslo na účtu pomalu rostlo a z tohoto pohledu působilo řešení bezpečně.
Problém je vidět až při započtení inflace. Průměrná roční inflace v ČR byla postupně 0,7 % v roce 2016, 2,5 % v roce 2017, 2,1 % v roce 2018, 2,8 % v roce 2019, 3,2 % v roce 2020, 3,8 % v roce 2021, 15,1 % v roce 2022, 10,7 % v roce 2023, 2,4 % v roce 2024 a 2,5 % v roce 2025. Do července 2026 byla cenová hladina dalších 2,3 % nad průměrem roku 2025.
Při složeném výpočtu to znamená, že cenová hladina vzrostla od začátku sledovaného období přibližně o 59 %. Na nákup stejného množství zboží a služeb, na které v roce 2016 stačilo 1,5 mio Kč, by tak v červenci 2026 bylo potřeba přibližně 2,38 mio Kč.
Spořicí účty část znehodnocení samozřejmě kompenzovaly. Pro představu: nejbližší konzistentní statistika ČNB – průměrná sazba jednodenních/netermínovaných vkladů domácností – byla na konci roku 2016 jen 0,11 %, 2017 0,10 %, 2018 0,14 %, 2019 0,24 %, 2020 0,10 %, 2021 0,29 %, 2022 1,33 %, 2023 1,60 %, 2024 1,19 %, 2025 1,44 % a v červenci 2026 1,52 %. Jde o průměr bankovního sektoru, nikoliv o nejlepší akční spořicí účty.
Řešením samozřejmě nebylo investovat všech 1,5 milionu. Část peněz má zůstat jako bezpečná a okamžitě dostupná rezerva. Peníze, které ale klient nebude potřebovat dalších deset nebo dvacet let, jsme oddělili a nastavili jim dlouhodobou investiční strategii. Právě investiční horizont rozhoduje, které peníze mají být v bezpečí před krátkodobým kolísáním a které naopak potřebují ochranu před dlouhodobým znehodnocováním inflací.